Lucie Vondráčková-Nejsem Sexy!

18. january 2009 at 13:12
Lucka Vondráčková: „Nejsem sexy!“ Otevřený rozhovor!

Lucka Vondráčková: "Nejsem sexy!" Otevřený rozhovor!

Pro jedny, včetně přísných kritiků, výrazný talent, pro druhé věčný teenager. Své soukromí si ale Lucie Vondráčková (26) skrývá tak chytře, že i bulvár se od ní drží většinou zpátky!



Pravidelně slýchávám: "Vondráčková je mimořádný herecký talent, skvělá tanečnice a profesionální zpěvačka. Stále ale působí jen jako holka, chybí ji smyslnost." Co vy na to? Není taková pověst trochu handicap? Někteří z těch, co vám fandí, by vás už možná rádi viděli v nějaké roli osudové ženy či dívky, ale s vaším novým účesem zpěváka Tokyo Hotel to asi nepůjde...
"Jako osudová žena čili femme fatale se nevidím. Nejsem žádná sexy madam. Vždycky jsem byla spíš "holka od vedle", která ráda maká a směje se. Když mi na nějakém focení začne fotograf říkat, ať se tvářím smyslně a přivírám oči, připadá mi to naprosto mimo mísu a začnu se smát. To ať dělaj´ modelky a krasavice. Já jsem normální holka. Smyslnost si nechám na jeviště nebo do filmu. Jako Lucka jsem, co jsem, a je mi tak fajn."


Kupodivu jste jedna z mála osob, které bulvár do osobních vztahů zase tolik nevrtá. Jak se vám to povedlo? Uplatila jste některé vybrané deníky? Nebo že byste na svět působila tak nevinně, že by vám stálého partnera nikdo nevěřil?
"Prostě se o tom nebavím. Ale nemyslete si - i tak se vždycky zeptají. Připadám si už někdy jako slalomář (smích). Tancuju mezi kapkama otázek, které jdou mimo mě. Pokud se mě někdo zeptá na vztahy, tak něco utrousím a jdu k jinýmu tématu. Radši než fotky z dovolené mě baví a zajímají fotky z nových filmů a klipů. Ty o mně na rozdíl od těch prvních něco vypovídají. Výhodou je, že tu u nás funguje dostatečné množství lidí, kteří svým soukromím ochotně zaměstnávají všechny deníky, takže já mám pak většinou klid (smích). Jen sem tam se vynoří nějaký napůl blázen, který, když mu chybí ověřené informace, neváhá si vymyslet a sepsat nějaký blábol. Většinou ale tak neobratně, že mu na to nikdo neskočí a spíše se mu lidé vysmějí."

Diváci vás mohli vidět na divadle v rámci Shakesperovských slavností s vaším bývalým přítelem Michalem Dlouhým. Ten říkal, že dotazy novinářů nejčastěji spějí nikoliv k představení, ale právě k tomu, že hrají dva bývalí partneři, a že se těmito dotazy už jen dobře baví. Bavíte se v podobných případech rovněž nebo vám to vadí?
"Ano, lidé mají vlastně v podobě Othella a Desdemony před očima realitu. Jen se trochu jemněji a bez škrcení odehrála už dávno (smích). Není nic špatného na tom, že se novináři ptají. Taky bych se zeptala..." (smích)

V době, kdy jste byla sama, jste s nadhledem uvedla, že vaším ideálem je muž někde mezi Kevinem Baconem a Bartem Simpsonem. Platí to stále?
"To já už si pak říkám cokoli - když se mě lidé neustále ptají na stejné věci a mě se nechce podobně nudně odpovídat. Takže Bart by zůstal, ale Kevina měním za Tobyho Maguira. To je sympaťák a je s ním sranda (smích)."


A když se budeme o vztazích bavit vážněji, jaké vlastnosti v něm považujete mezi partnery za nejdůležitější?
"Smysl pro humor, fantazii a elektromagnetizaci."

A pro oblast šoubyznysu?
"Moment překvapení. Paradox. Nejlíp se mi vždycky pracovalo na projektech, od kterých se moc neočekává nebo jsou dokonce lehce podceňované. Lidé, kteří na nich pracují, jim ale většinou totálně věří. Nemají moc peněz, tak se musí spolehnout na kupu dobrých nápadů. Nejde jim o vedlejší efekt. Když jsme točili Snowboarďáky, říkalo mi snad tisíc lidí, že jsem se zbláznila a že to nikdy nedotočíme. Před vydáním Boomerangu mi zase říkali, že v konkurenci cédeček velkých firem se můžeme jít zahrabat. Teď na tu desku střiháme pátý klip. Jsem zvyklá nedat na řeči kolem. Naopak mi tím svým "pravdařením" dodávají sílu a rychlost."


A vaši fanoušci to oceňují. Myslím, že toho, čeho si na vás nejvíce cení, je upřímnost a srozumitelnost. Oni také v průběhu 28 týdnů učinili z vašeho posledního alba Boomerang nejprodávanější domácí nahrávku populární hudby. Na druhou stranu - nemáte pocit, že tenhle úspěch může být dán tím, že za poslední dobu se příliš dobrých desek nevydalo, a tak lidé objevili i tu vaši?
"O tohle se moc nezajímám. Mně záleží na tom, jestli Boomerang někomu pomohl, když už si myslel, že nemá sílu se zvednout a pokračovat. Jestli se někomu sem tam vybaví text Úplně down, jestli dal někdo pusu někomu druhýmu, když slyšel Strach… Jestli se dva poznali a zrovna k tomu hrál Vítr… To je výsledek, o který mi šlo. Dokud písničky neproudí každým dnem, jakoby nebyly. Ta deska vyšla v listopadu a pořád roste. Není to letní kometa na jednu noc. I když ty mají taky své kouzlo."


Na rozdíl od vašeho hereckého nadání se o vaší pěvecké kariéře hovoří velmi rozdílně. Kdo vás vlastně v hudebním šoubyznysu nejvíce ovlivňuje? Je to někdo z rodiny, kdosi zcela cizí nebo vše třímáte pevně v rukou vy sama?
"Poslední desku jsem produkovala. Od svých "nácti" jsem měla možnost učit se a pozorovat profíky. Teď mi došlo, že to, co chci říct, kolika písničkami, jak a proč, vím stejně sama nejlíp. Jsem běžec na dlouhou trať, takže když někoho požádám o spolupráci, nemyslím tím jen jednu dvě písničky. Doufám, že bude patřit do týmu, který dlouho buduju. Člověk je nic, když je sám. Nemá kontrolu a nadhled. Nejvíc mě vždycky inspirují cesty do zahraničí. Tam piju informace, nápady, jiné pohledy na věc... Pak se vrátím a mým úkolem je nadchnout lidi kolem. Aby mi uvěřili a šli se mnou."


Jedním z nejúspěšnějších singlů alba Boomerang je Vítr - coververze hitu Holding Out For A Hero britské zpěvačky Bonnie Tyler. Skrze ní sžala úspěch premiérovým vystoupením v rámci SuperStar i Gábba Al Dhabba - ta zpívala její další velký hit Total Eclipse Of The Heart. Přijde mi to trochu zpátečnické, když mladé holky sází v roce 2006 na dvacet let staré pop songy. Co vás k tomuhle výběru přivedlo?
"Vždycky mě fascinovala .Ta písnička mě provází od mých asi pěti let. Na žádné předešlé desce jsem neudělala coververzi, tak jsem si řekla, že nastal čas splnit si sen. Tak vznikl Vítr. Po Strachu to byl taneční zásah do černého. Ta písnička elektrizuje a nabíjí."

Na domácí poměry jste velmi všestranným umělcem. Nejenže zpíváte, hrajete, tančíte, ale také dabujete - namlouváte zahraniční snímky a pořady pro film a televizi. Máte tuhle práci, která má zejména v Čechách výtečnou pověst, ráda, a nebo ji vnímáte jen jako dobrý výdělek? A pokud platí ten první případ, koho ze svých zahraničních kolegů jste namlouvala s největší chutí?
"Dabing je naprosto ojedinělá disciplína. Máte možnost se u dobrýho filmu setkat s herectvím špiček světové kinematografie a dýchat za ně ve svém jazyce. Dost drsný ale bylo dabování Kriminálky Miami. Dabovala jsem vždycky s Radkem Kuchařem ráno od osmi hodin a bylo to peklo. Pořád mi trnuly zuby z těch případů. Je dobře, že je dávají až večer. To už je člověk po celém dnu celkem připravený na syrový obrazy a příběhy. Ráno patří spíš komediím."


Co vím, hodně také cestujete. Od Paříže po San Francisco... Je to jen zábava nebo sbírání zkušeností? Co vám to dává kromě možnosti zdokonalit se jazykově?
"Nadhled a samostatnost. Nikoho tam většinou neznám a musím bojovat o každý den. Aby byl pestrý, nový, abych na něj prostě nikdy nezapomněla. Když se učíte cizí jazyk, jste jako malý dítě. Omezená slovní zásoba i témata rozhovorů... A pokud máte někdy trochu pocit, že jste v životě něco dokázali a někam jste došli, tak vám prostě venku dojde, že je to naprostá iluze. Že jediný, co jste, je to, jak fungujete teď a tady. Jestli máte kámoše a jestli je vám s nimi příjemně a naopak. To se počítá. Vaše minulost je někde daleko v mlze."


Podobně jako někteří naši další herci, třeba Karel Roden nebo Bára Kodetová, jste i vy uspěla v zahraničních projektech. Bára Kodetová zmínila, že po úspěchu v kultovním seriálu Duna se místo ocenění setkala doma se závistí. Máte podobné zkušenosti, nebo se raději s o své práci v cizině moc nešíříte?
"O věcech mluvím, až když jsou hotové. Dřív ne. Práci beru jako práci. Jsem jí posedlá, když makám. Ale nezblázním se ani tehdy, když mám od ní chvilku pokoj. V takovém případě si beztak najdu zase něco jiného, co mě zrovna baví. Nedávno jeden fakt zmatenej časopis sepsal snad všechno, co jsem kdy natočila a připadalo jim, že je toho nějak moc. Tak mě na základě toho začali zesměšňovat a vymýšlet si nehoráznosti nejrůznějšího druhu. Ten člověk, co to psal, mi v tu chvíli připadal hrozně legrační. Plive na někoho jen proto, že maká a nemluví o svým soukromí. Volalo mi pak hodně kamarádů a smáli se. Těm blábolům už fakt asi nikdo nevěří."


Na rozdíl od některých svých kolegyň jste prosta skandálů, ale i tak dovedete překvapit některými neobvyklými věcmi - například striktním vegetariánstvím, které někteří kolem vás označují za posedlost. Není to tak dávno, co jsem dvakrát za sebou četl, jak jste novináře při rozhovoru v restauraci rozhodila teplou vodou s citronem. Trošku mi to evokuje návštěvy zařízení RAJ z doby před revolucí - lepší je se ničeho nedotýkat, nic neochutnávat, chceme-li přežít. Ale vážně - není to někdy trochu extrém?
"Zkoušela jsem všechno možný.To je fakt (smích). Moje babička byla jednu dobu vegetariánka, pak makrobiotička... asi to mám po ní. Teď jím, co chci, je mi fajn a celkem i fuk, co si kdo říká. Pokud mě teda nezačne napadat. Ale nejsem konfliktní typ a většinou to dopadá tak, že posměváčci se zamotají do svých vlastních pastí a já si pokračuju svou cestou a nad to s úsměvem. Stejně tak se sama za sebe dívám i na ostatní - je mi jedno, co tanečnice nebo herečka jí. Hlavně že jí to tancuje a hraje, když se přijdu podívat na její show. Jak žije pak, to je její věc."

Častokrát mám pocit, že jste na sebe docela přísná, nezaujatí lidé z vašeho okolí potvrzují, že jste příkladný dříč. Takže, co si představujete naopak pod slovem pohoda? Říká vám něco?
"Krb u dědy, stmívání kolem pátý hodiny, horkej čaj s mlíkem, s rodinou kolem. A v hlavě spousta nápadů, čekajících, až jim řeknu START."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement