Pravidlo číslo jedna

29. november 2015 at 19:36 | Veronika
Po totálně prokalené páteční noci (a sobotního rána) jsem opět celý svůj zbytek víkendu strávila zabalená v posteli s noťasem a dobrým seriálem. Tentokrát to byl sex ve městě, což mě opět donutilo zamyslet se nad sebou a nad svými nevydařenými vztahy. Aneb jak zní titulek:
Pravidlo číslo jedna: kašli na něj, ignoruj ho co nejvíc to jde a máš ho omotanýho kolem prstu jak malý děcko.

Jen škoda, že je už na to pozdě. Byl tu jeden nejmenovaný kluk s blond vlasy. Líbil se mi i přesto, že já jsem na ty přičmoudlý. No, zpátky k věci. Dlouho jsme si psali, první venek druhý venek třetí venek líbačky a já si říkala jo, sakra jo, konečně jsem si našla toho skvělýho kluka. Ale bylo to jako na houpačce - jednu chvíli jsem skoro brečela štěstím, a pak to byla hotová katastrofa. Dokázal se mi týdny neozvat (a já hold svou hrdost nespolkla abych mu napsala jako první - jedna z mých negativních stránek), a pak dělat jako by nic a že je všechno v pořádku. KLUCI. Škoda , pozdě.
Jak jednou řekla má nejlepší přítelkyně : chtěla jsem ho já, nechtěl on. Chce on, nechci já. A po těch desítek dílů sexu ve městě jsem si uvědomila, že víc jak 2 šance si nikdo nezaslouží. Nikdo. :-) Minulost nechme minulostí a žijme přítomností protože kolem je taková spousta skvělých (a zatraceně sexy) kluků.. Je škoda o to přijít.

Co se týká tohoto zimního období, konečně jsem se dočkala. Vánoce. Vánoční atmosféra, kterou já tak miluju a zbožňuju.. Pravidelné dýchánky s kamarádkami a svařákem, punčem a neopomenutelným trdelníkem. Cítim, že jsem šťastná a zase ve svý kůži. Prostě mi přijde, že Vánoce všechno napraví. Jako by ty všechny moje představy o dokonalým životě byly skutečný.

Ovšem není nad to si ráno, před oblíkáním a malováním do školy udělat čaj a zapálit si na terase. Už mi to chybí (jo, od pátku je to sakra dlouhá doba), těším se na zítřek jako malá. A od minulýho týdne je mou rutinou i ranní sraz s kámoškou a posezení s koblihama s nutellou v naší oblíbené pekárně kousek od školy. A pak po škole kafe a další den zase to stejné.

Našla jsem si svou vytouženou kabelku. A ta mě, světe div se, donutila chodit na brigády. Výplata mě čeká až v půlce ledna, do té doby se sakra zblázním. Nemůžu se dočkat až si v ní poprvý vyrazím! MICHAEL KORS vede na plný čáře.
 

Můj život v několika řádcích

18. november 2015 at 21:51 | Veronika
Mám toho v hlavě tolik. Tolik nesmyslných myšlenek, který prostě musej ven. Začínám psát i přesto, že titulek je prázdný. Jak jen to nazvat, jak to pojmenovat? No, třeba na to v průběhu přijdu.


Za měsíc mi bude 17. A tak si pořád dokola říkám, co jsem vlastně za tu dobu všechno prožila. 15 je prý věk poznávání, 16 věk rozkoše či touhy ale co je 17? Ze zkušeností svých starších přátel je to věk strávenej v práci jen kvůli utrácení za chlast a akce (u nás holek navíc za hadry, a u mě za nekonečné množství sladkostí), věk střídání partnerů (partnerek), dostatek sexu, spousta průserů a špatných známek.
Když nad tím tak přemýšlím, více méně všechno uvedené v mé budoucí 17 jsem stihla už teď (ale pššt).


NAŠLA svou nejlepší kamarádku. Pravda, bylo to sice už v 15, ale teprve o rok později se naše vztahy upevnily. Víte jak se říká "Všechno zlé je k něčemu dobré"? Sama jsem poznala. Dokázaly nás rozdělit naše lásky, ale díky bohu za to že se to vše o pár týdnů (co pár týdnů, skoro čtvrt roku.. pro mě to bylo jako rok) vyjasnilo, a my se tak sblížily ještě více. Zamyslely jsme se nad svýma prioritama, což by měl dle mého názoru udělat každý. Děkuju ti za vše, miluju tě!

PŘÍTEL již EXPŘÍTEL. I když bych tohle asi neměla říkat nahlas, a už vůbec ne psát takhle veřejně.. Musí to jít prostě ven. Byla to nejlepší věc, kterou jsem kdy mohla udělat. Nebyl to kluk pro mě stejně tak jako já holka pro něj, a to i přes to, jak skvělý kluk to je - byl (a jak skvělá holka jsem já heh). Ovšem: "První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo". No, něco na tom přeci jen bude. Teď si oba žijeme svůj život, každý odděleně, bez sebe, a i když je mi občas smutno, musím si přiznat, že mi je líp.

STŘEDNÍ ŠKOLA. Jo, zase se to týká mýho 15 roku. Asi byl nejlepší. Nástup na SŠ a s tím spojené stěhování z vesnice do města. V čem mě to změnilo? Ve všem. Chování, vzhled, přístup k důležitým věcem, láska a priority. Jo, tohle všechno s vámi (nebo jen se mnou?) udělá střední škola. Zjistila jsem, a zase použiju jeden vcelku známý citát, že "Život je nejlepší školou života". Protože to všechno co se událo v mých 13cti, 14cti letech.. Nebudu sice zmiňovat, ale všechny ty zmatky v hlavě (které má každá puberťačka) jsem si urovnala právě tím příchodem na střední školu.

PRVNÍ stav opilosti. A zase, překvapivě, můj 15ctý rok života. Se svýma nejbližšíma kamarádkama u jedné z nich doma, s lahví levné vodky, poměrně starou flaškou whiskey a spoustou jídla. Co víc si přát? Zážitek, na který nikdy nezapomenu. Díky bohu za to, s kým, kde a jak jsem to prožila. A díky své nejlepší kamarádce za dovedení domů!

FITKO. Trvá to sice teprve měsíc (měsíc za 4 dny - v ten den mi končí permanentka. sakra), ale zamilovala jsem si to. Mohla bych tam trávit celý dny, kdybych měla dostatek volnýho času. Na páse jen tak zlehka hoďka a v nohách přibližně 7 km, na podložce několik sedů lehů a v té zadní části nekonečně mnoho dřepů s miničínkama. Jo, dřepy fakt miluju! Abych ale nezapomněla, na tom, že kluci 'bodybuilders' maj v hlavě jen činku, se nic nemění. Sorry :-)
(Právě teď jsem přišla na název titulku!)

FALEŠ. Ta je spojená s nástupem na střední školu. Vidím ji kolem sebe, stále a pořád. Drží se každého. KAŽDÉHO Z NÁS. (Za následující řádky mě prosím neodsuzujte). Přiznejte si to sami.. Intriky, závisti, pomluvy. Tohle je dnešní doba, a ne, neobejdeme se bez toho. Je to náš život. Je to s námi spojené. Díky intrikám propojené a díky pomluvám ztotožněné. Co za to může, nebo kdo za to může? Na to se zeptejte svého svědomí. Kouše vás? Mě taky.


Napadá mě spoustu dalších témat, ale to už spadá vcelku dost do mého osobního života, takže to raději nechám být. Co jsem chtěla ze sebe dostat, jsem dostala. Snad to někoho z vás bude bavit, a snad se nad tím třeba někdo i pozastavíte a uvědomíte si právě ty priority, o kterých jsem psala.
Tak třeba zase někdy, pa :-*

Today surprise!

27. april 2015 at 20:13 | Veronika
Today I'll show u surprise - from me to me!
This was love at first sight. Thank u god, thank u Calvin Klein! Yippee!
And what is inside I'll show u next time.


......

Before school I (must) buy my fav magazine. Love U elle and thanks for fun in the most boring building in the world.


......

Yesterday I sort my clothes in the wardrobe. So if u want to buy something ..
http://www.vinted.cz/uzivatele/520782-barboraklana



GN to all ♥
 


How easy can be ..

22. april 2015 at 7:02 | Veronika
.. Those days
Im in love w sunnydays!! Thank you god, finally it's there. Walk with my best friends, just relaxing on bench, ice cream parlors everywhere u look... And now I need just holidays. ASAP!








OOTD

18. april 2015 at 18:57 | Veronika
todayy, met my bf


....
morning, look at my hair:-D


....
garden party last year, want back time so much!


...




Good Morning

17. april 2015 at 9:31 | Veronika
GM to all !

w my love ❤
ice cream for sweet day :-)

Todayy

16. april 2015 at 21:38 | Veronika
New start again?


.

Valentýn

14. february 2013 at 12:14 | Vera Schona |  kecy, žvásty ...
Je to tu.
14. 2. - Valentýn, svátek všech zamilovaných.
(Nejradši bych řekla - nebýt facebooku, vůbec bych o tom nevěděla, fakt že ne!).

Už cca měsíc probíhá snad na každé vaší hlavní stránce facebooku taková, dá se říct kampaň, kde si lidičky píšou statusky o tom, jak budou na Valentýna sami, jak si koupí bonbonieru a budou si opakovat jak se milujou. Upřímně - zajímá vás to? Nebo vás to spíš štve?
Já se přikláním k té druhé variantě.
No, toto bylo odbočení od té hlavní pointy Valentýna, ale i přesto, promiňte ale nedalo se to tady nezmínit!

CELÝ ČLÁNEK

Back.

13. february 2013 at 19:17 | Vera Schona |  kecy, žvásty ...
Čauté
Omlouvám se.
S blogem jsem nečekaně a hlavně rychlou čarou skončila.
Blbost, chyba nebo pouhá omyl?
Ze dne na den to skončilo. Ano, já vím. Přestávalo mě to bavit (opět). A opět, se vracím. Achjo, asi bych to neměla dělat, protože mě to (opět) po pár dnech, či týdnech přestane bavit, nebudu mít na nic čas atd, no znáte to, ale pokusím se. Třeba mě to chytne.
Ale rozhodla jsem se, že už to bude (opět) o něčem jiným.
Proč 'opět o něčem jiným'.
Hm, takže. Tato stránka existuje od roku 2008 (no, možná 2007, nejsem si jista). OD ÚPLNÉHO ZAČÁTKU JSEM ADMINKA. Začátky byly - HC KOMETA BRNO (byla jsem strašný fanda - i v přitomném čase). Pokračovalo to rozšířením této stránky dalším blogem, protože jsem měla strašně moc ráda Ewu Farnou (ano ano, byla jsem jí posedlá, jezdila jsem s rodiči snad na všechny její koncerty, psávala jsem ji emaily, sbírala podpisy, fotila se s ní... nic proti ní nemám, ale už jí prostě nemám ráda - hlavně teď, jak se jeví v superstar). No a potom to pokračovalo - Hannah Montana/Miley Cyrus (nesmějte se mi, opravdu jsem jí byla posedlá!!:D), a pak jenom nějaký blbůstky a ták.
A pak jsem blog ukončila, uzavřela (celkem se tu vystřídalo asi 8 adminek, no jediná Verušé zůstala).
Potom, jsem to opět rozjela, a to tentokrát se svou bývalou spolužačkou a hlavně obrovskou kamarádkou Sabčou. Byly to prázdniny 2010. Co mám psát, no, strašně moc srandy jsme si užily, a to se pojilo i s blogem.
Po skončení prázdnin se blog zase ukončil.
A teď, nedávno, asi před 4mi měsíci jsem jej zase JÁ rozjela.
A už se z toho stal deníček. Psala jsem na tuto stránku své příběhy ze života, své story (moje láska, mimochodem - stále toho dotyčného miluji, a stále se na tom nic nezměnilo // pro ty, kteří si ty příběhy četly a pamatují), a módu.
A pak, zase mě to přestalo bavit. Teď nevím, jestli mě to přestalo bavit nebo spíš nebyl čas?



DNES.
Opět blog rozjíždím s tím, že už to nebude deníček (no občas ano, aby se neřeklo).


Avatary 0.9 - zamilovaní

19. november 2012 at 22:19 | Vera Schona |  Avatary

^^ ach, jak já bych chtela být na jejich místě)

Where to go next